Odpolední diskusní sekce věnovaná urbanismu a územnímu plánování a moderovaná Martinem Krupauerem z Atelieru 8000 byla nejvíce navštívenou a měla nejživější atmosféru. Zúčastnili se jí Helena Jantačová, expertka na právo v životním prostředí; Paul Koch, konzultant a bývalý ředitel ING Real Estate Development Czech Republic and France; Roman Koucký, ředitel sekce plánování, Institut plánování a rozvoje Praha a Martin Unger, člen představenstva, Passerinvest.
Martin Krupauer zahájil otázkou, zda se opravdu blíží lepší časy, zda přijdou samy, nebo se o ně musíme přičinit. 20% trhu představují velcí hráči zabývající se infrastrukturními stavbami, ale občanská výstavba a malé firmy se pohybují v jiném prostředí. Musíme se poučit z vývoje v době krize, jinak nás peníze z EU nezachrání. Východiskem ze stagnace je rozvoj (i prázdného prostoru), je to možnost uvolnění energie a individuality člověka: „Územní plán je brzda a také plyn rozvoje území“.
Roman Koucký mluvil o přípravě Metropolitního plánu, který je završením 25 let snah změnit územní plánování v ČR. Pražské stavební předpisy měly zjistit, zda je možno přijít s nedemagogickým předpisem. Nejde dohromady regulovat a stavět odvážné projekty. Podařilo se přesvědčit primátora Hudečka, že pražské stavební předpisy potřebují restart, že je možné najít vyvážený plán. Stavění je důležitá funkce obnovy města, organismus, který se neobnovuje, umírá. Hledáme rovnováhu mezi rigiditou - v dřívějších plánech nebyla vize- a novou iniciací. V roce 2016 by se měly propojit všechny plánovací úrovně. Metropolitní plán vymezuje základní pravidla, ale některé kroky je potřeba udělat správně v čase. Chybou je, že nemáme „kreativní“ ochranu krajiny a památek. Praha byla, je a bude více vrstevnatá, nemůžeme zastavit její vývoj.
Paul Koch přinesl své zkušenosti investora z Paříže i Londýna. Ve Francii je silná centralistická byrokracie. Paříž mění strukturu, vznikne metropole se 6-8 miliony obyvatel. V Londýně patří půda šlechtě nebo královně. Každá část města rozhoduje sama. K dobrému a rychlému rozhodování přispívá konstruktivní úřednictvo. V ČR je úřednictvo permanentně negativistické. V zahraničí soukromí investoři spolupracují s městem na rozvoji, např. v Paříži stavějí rychlé metro spojující 3 letiště, které bude mít 56 nových stanic s novými administrativními plochami. Výstavba bude financována z daní za tyto plochy.
Martin Unger položil zúčastněným otázku: „Proč vůbec máme chtít někde stavět?“ Abychom mohli stavět, potřebujeme pravidla - srozumitelná, vyvážená a vypočitatelná pro všechny strany. Územní plán, EIA a stavební zákon dnes neplní svůj účel. Helena Jantačová naproti tomu zastává názor, že všechno nemůžeme zregulovat plánem. Na příkladu D3 ilustrovala, že v demokracii je zpravidla vyhrazena určitá doba k diskusi, ale po jejím skončení by se mělo pracovat podle výsledků a nepřipouštět další změny.
Do další debaty se zapojili i přítomní účastníci a dotkli se spolupráce při sestavování územního plánu u nás ve srovnání s Holandskem, konceptu nového územního plánu v Brně a problémů s jeho nádražím, provázanosti krajského a městského územního plánu a nutnosti změn legislativy. Diskuse neměla ambice přinést nějaké jednoznačné závěry, v každém případě však generovala řadu smysluplných podnětů.
Na závěr Martin Krupauer optimisticky popřál: „Vytvářejme podmínky pro aktivní lidi!“
Kontakt pro média:
Aneta Zímová, Blue Events
Tel.: +420 730 184 505, e-mail: aneta.zimova@blueevents.eu